““Nemuseli "uzavírat přátelství" jako jejich vrstevníci při směšných a slavnostních obradech, s důležitou vášnivostí, jako když se mezi lidmi ohlásí vášeň, nevědomky a zmrzačená, kdy člověk poprvé chce odejmout světu tělo a duši jiného člověka, aby patřili jemu, pouze jemu. Toto je smysl lásky a přátelství. Jejich přátelství bylo tak vážné a mlčenlivé jako všechny velké city na celý život. A jako v každém velkém citu i v tomto byla cudnost a vědomí viny. Člověk nemůže beztrestně vzít někoho ostatným lidem.””
