““Vzpomínám, jak jsem jednoho teologa překvapil, posléze vyvedl z míry a pak naštval, když jsem se, tehdy ještě student, dotazoval na fenomén žehnání. Nesnadno jsem mu vysvětloval už jen to, že mi nejde o gesta a formule, ale že mne zajímá, co takovým gestem nebo slovy umožňuji, jaký je účinek, zda a jak to závisí na víře toho, komu se žehná, a toho, kdo žehná, a co "božského" se zpřítomňuje či aktivizuje a jak je a může být partnerem toho všeho lidská přirozenost. Odpovědí mi byly fráze, které nestály za zapamatování, a někteří přítomní můj dotaz vnímali jako provokaci. Ne že by neměli trochu pravdu, ale mne to opravdu zajímalo, a také mne štvalo suverénní "vždyť to musí být každému jasné, ne?" Někdy si pleteme "pokorné přijetí" s duchovní leností, se mi zdá.””
