““Slyšel jsem vyprávění jedné mladé paní, která se do krve hádala se svými sestrami, že náboženství je naprostá blbost, a přitom se před spaním modlila a nepřipadalo jí to jako popření jednoho druhým. Měla to v sobě nastavené tak, že modlitba pro ni byla něčím opravdu autentickým, co patří k člověku jako třeba dýchání, co v člověku je a s čím potřebuje být jako se svým zdrojem. Fungovalo to pouze niterně, jakmile se to odělo do spekulace, nebo dokonce do instituce, tak to fungovat přestalo a bylo třeba zaútočit.””
